Nejen o filmech je filmová škola. V pondělí se v Redutě diskutovalo o problémech a budoucnosti artové distribuce. Stejnou měrou se řešily problémy distributorů i kinařů, protože tyhle dvě role v českém prostředí často splývají. A nebylo to úplně optimistické povídání.
Na začátku panelové diskuze uvedl moderátor Michal Procházka příklad svého osobního letošního favorita – íránského festivalového hitu Rozchod Nadera se Simin -, silného realistického dramatu ze současného Íránu, který letos vyhrál berlínský filmový festival. Proč takový film neprojde sítem české distribuce, když se ve většině evropských zemích hraje? Všichni přítomní zástupci distributorů se předháněli v důvodech proč si film tohoto typu nemohou dovolit koupit – vyjednávání s majiteli práv filmů oceněných na festivalech je prý těžké a ceny jsou vysoké. Na íránský film se nedá sehnat podpora z evropského programu Media. Podle Jana Jíry ze společnosti Cinemart je společnost xenofobní a na íránský film by nešla. Bez systematičtější podpory od státu prý zkrátka není možné podobné filmy do českých kin dostat.
Příspěvky od eráru dostává nyní AČFK, ale snižují se. Už letos ale pořadatelé LFŠ nedostali na distribuci dotaci od státního kinematografického fondu a snížila se podpora od ministerstva kultury. Podle šéfky AČFK Radany Korené si prakticky žádný nekomerční film na sebe nevydělá. Navíc i v rámci takzvané nekomerční distribuce jsou osvědčená jména typu Larse von Triera, na něž budou lidé chodit vždy a nováček typu íránského režiséra Asghara Farhadiho by měl pozici těžší. I kinaři si totiž z artové nabídky pečlivě vybírají a vyberou si raději Melancholii než poslední Godardův film Socialismus.
V alternativní distribuci nabídka roste a je slabá vůle nasadit film bez záruky, jak si povede, říká i šéf distribuce společnosti Bontonfilm Aleš Danielis. V historii vždy podle něj vždy převyšovala poptávka po filmech nabídku distributorů, což se teď obrací – v budoucnosti se nabídka filmů zvýší a poptávka ještě klesne. Z několika důvodů: bude méně sálů, protože kina zanikají a budou zanikat v souvislosti s prošvihnutou digitalizací. Nabídku rozšiřují i přenosy oper, koncertů a divadel. Je zkrátka podle něj stále jednodušší připravit film pro kina, ale je těžší ho do něj dostat.
To v diskuzi potvrdil i Ivo Andrle, který zastupuje trojlístek nejúspěšnějších jednosálových kin Aero, Světozor a Oko a zároveň distribuční společnost Aerofilms. Spojení funkce kinaře a distributora označuje za osudovou přitažlivost. Snažil se ukázat, jak lze zvrátit trend, kdy do kina chodí pouze 1,2 diváka ročně. „Artový distributor bez kvalitního kina je jako špekáček bez ohně,“ řekl Andrle. Každý z trojice jehokin má galerii a bar a zaměřuje se na doslova každou cílovou skupinu. Od kojenců a představení pro matky s malými dětmi po segment důchodcovský, který bude mít podle něj v budoucnu ohromný význam. Výsledky se dostavují, zatímco multiplexům letos poklesly meziročně tržby přibližně o třetinu, Světozor zaznamenal osmiprocentní nárůst.
Naději ale Andrle vidí i v aktivitě kolegů. Nyní jako distributor vyhlásil akci Vyhraj premiéru. Do soutěže o přednostní uvedení předpokládaného hitu Alois Nebel se přihlásilo na 60 zájemců. Z celkové sítě asi čtyř stovek kin jde o slušný výsledek.