Reklama
 
Blog | Jan Gregor

Mistrovské kousky podle Akiho

Zkuste říci jediný americký filmový masterpiece natočený po roce 1979? Aki Kaurismäki vás vyvede z omylu – Hollywood podle něj už přes třicet let nenávratně degeneruje a není šance, jak to zastavit. Nad filmovým průmyslem ve Spojených státech podle něj převzaly vládu děti – v publiku a asi i v pozici tvůrců. Nejen o oblíbených filmech a režisérech jsme si s Vojtou Ryndou z Týdne a z kolegy z regionální mutace Mladé fronty povídali s hlavním hostem filmovky na zahrádce hospody U Hejtmana Šarovce.

Kaurismäki skutečně působí jako jeho postavy. Neustále pronáší s kamennou tváří lakonické hlášky, u nichž občas pro jistotu dodává, že je myslel jako vtip. Hned na začátku se omlouval za svůj pozdní příchod na rozhovor s tím, že ho druhá návštěva Česka (poprvé tu byl jako dítě v roce 1969 a odkazuje na tento výlet ve filmu Drž si šátek, Taťáno) zkazila, protože se tu naučil pít pivo. A taky ho prý zdrželo ranní cvičení jógy.

 

Nejvíce jsme se bavili o posledním filmu Le Havre. Je to nádherná sociální pohádka o hrdém a sympatickém čističi bot, který za pomoci svých podobně soucítících přátel pomůže ilegálnímu imigrantovi z Afriky – třináctiletému chlapci – dostat se za maminkou do Londýna. Režisér horuje vášnivě za u nás často zprofanovanou ideu multi-kulti. Jediným receptem na problémy, kterým Evropa čelí, je podle něj otevřená společnost. Kaurismäki zkrátka často hájí ideje, které jsou čím dál častěji považovány za utopické. Nedělá si iluze o stavu světa, ví, že lépe už bylo, a asi proto mají jeho snímky nostalgický retropřídech.

Reklama

 

Ale svůj skepticismus vyvažuje optimistickým laděním svých filmů. Proti zglajchšaltovanému hollywoodskému průmyslu bojuje i tím, že se snaží natáčet své filmy tak, aby byly čím dál jednodušší a univerzálně srozumitelnější. V rozhovoru mluvil o tom, že chce, aby jeho snímkům rozuměla bez titulků i čínská rolnice, která v životě neviděla film. Ve Finsku není zrovna prorokem, a sám říká, že už toho o své rodné zemi sdělil až moc. I proto je francouzský Le Havre začátkem nového trendu v jeho tvorbě. Své dva nejbližší filmy hodlá natáčet v cizině.

 

V nabitém programu festivalového hosta bohužel nedošlo na všechna témata, která by chtěl člověk s režisérem typu Kaurismäkiho probrat. „Trochu mě mrzí, že jste při přemýšlení o mistrovských kouscích z nedávné doby nezmínili Le Havre. To je přece jasný masterpiece,“ pokáral nás sebeironicky na konci a odkráčel v doprovodu delegátky na debatu s diváky, kteří si museli v kině Hvězda počkat, než pan režisér v klidu dopije svou druhou dopolední plzeň. Ale několikaminutové čekání na setkání s takhle charismatickou a třeskutě vtipnou filmařskou ikonou se každému filmovému fanouškovi bohatě vyplatí.